Sen o venkovské chalupě má snad většina obyvatel městských aglomerací. I nás se zmocnila touha mít svou venkovskou chalupu a rozhodli jsme se, že sen nestačí a je na čase ho zrealizovat. Oba jsme měli představu starého malebného zrekonstruovaného stavení s velkou zahradou v malé vesničce, někde uprostřed lesů, kde je možnost aktivního odpočinku (rádi máme zejména cykloturistiku) a kde nejen dávají lišky dobrou noc, ale také tam, kde budeme spokojení, a budeme se možná chtít časem usadit na trvalo.

Každý člověk se asi podvědomě chce vracet do míst, kde už něco prožil, kam jako malý jezdil a kde to zná a přirostlo mu to k srdci. Tak také mi dva jsme měli představu o místě, které nás oslovuje. Nastala první fáze rozhodování a jak to tak bývá, rozhodl jsem já, hlava tvorstva a přilehlého vesmíru, o tom, že vysočina, okolí Svratky je pro nás to pravé, žena souhlasila a já spokojen, že místo máme určené, o to víc naslouchal jejím představám. Žena své mládí trávila na chalupě u hradu Landštejn a proto, nejen tedy proto – do dnes zde tráví pracovně ve Slavonicích týdně alespoň jeden den, jsme v létě několikrát vyrazili na víkend do Slavonic. Tak jako roky před tím, jsme tam najezdili kilometry v lesích a poznávali i pamětihodnosti. Nemá cenu se rozepisovat dál, prostě dokázala, že jsem si ten kraj zamiloval stejně jako mou dřív nenahraditelnou Svratku.

Takže tentokrát skutečně definitivně jsme měli rozhodnutý první a snad i nejdůležitější bod a to kde vlastně chceme být.

Další naše představy už byli vlastně společné, máme stejný, a nebo velice podobný vkus a pokud jsme probírali své představy, tak jsme se vlastně spíš doplňovali. Oba jsme naprosto přesně (také naprosto naivně a s neznalostí problematiky – o to ale s větším elánem nezatíženým zkušenostmi) věděli, že teď už to bude snadné, lokalitu máme, takže hurá na internet, najít krásnou chaloupku, která bude vhodná na drobnou rekonstrukci, zakoupit opravit a během několika měsíců jsme spokojení chalupáři. Jaká naivní představa a jaká ztráta iluzí. Né že by nebyla nabídka veliká, ale nic neodpovídalo našim představám (skutečně netoužíme po břízolitu, spoustě betonu, anebo po sice staré chaloupce, ale plné vody a hub. Několik měsíců jsme strávili hledáním, objížděním, konzultacemi s profesionály, až jsme sami začali poznávat, že pokud chceme zachovat místo od kterého jsme se rozhodli, že už neustoupíme, tak budeme hledat dlouze a možná ani za několik let nenajdeme to, co si představujeme, anebo najdeme v relativně krátkém čase vhodné stavení, ale bude, bůh ví kde. Při rozhovorech s odborníky jsme také narazili na problém starých stavení – vytápění. Jelikož chceme využívat chalupu nejen v létě, ale celoročně, tak nastává problém s tím, že pokud bychom přijeli na starou chalupu a to i krásně zrekonstruovanou v zimě, tak bude trvat hodně dlouho, než bude vyhřátá a stěny budou teplé.

Takže tentokrát podruhé skutečně a definitivně jsme se rozhodli, že postavíme naši vysněnou starou chalupu zcela novou, z moderních materiálů tak, aby odpovídala našim představám, byla celoročně využitelná, pokud možno pasivní s dispozicemi opravdového venkovského stavení.

Spojili jsme se s architektem, našli volný stavební pozemek nedaleko Slavonic v obci Maříž a začali plánovat. V současné době máme zpracován projekt a koupený pozemek.

Ono i zpracování projektu znamenalo odpovědět si na otázky, kolik lidí k nám občas přijede, jestli chceme podkroví, jak moc pasivní dům vlastně chceme stavět, kolik moderních prvků v něm vlastně bude a proč, čím budeme dům vytápět a jestli chceme mít střechu „ ozdobenou„  fotovoltaikou  ( díky paní Vitásková, rozhodování máme skutečně lehčí ).

V současné době začínáme zápasit s úředním šimlem a těšíme se na splnění našich společných představ.