Poprvé jsme přijeli k pozemku, který byl na prodej a který jsme si vyhlédli. Byl to zimní čas, příroda téměř tichá, ve vesnici bez chalupářů byl klid a taková skoro velebná atmosféra. Veliká změna proti městu.
I když byla parcela zarostlá náletovými stromy a keři, stará třešeň, která měla alespoň 50 let a planá jabloň vyvolávající obavu, že pokud se nebudeme pohybovat opatrně, tak nám může spadnout větev na hlavu, už jsme cítili, že toto místo má svoji poezii. Výhled na nedaleký rybník, starou alej, cesta jakoby vystřižená ze starých pohlednic lemovaná stromy, v blízkosti pouze jedna chaloupka a při tom vesnice vzdálená pouze snad 300m, tak jsme se prodírali mezi keři, překračovali jsme spadané větve, hledali v listí zapadané značky, určující hranici pozemku a plánovali kde bude stát chalupa, kde bude studna, kam asi umístíme nájezd, který sloup bude vhodný na připojení elektřiny a hlavně si užívali.
Užívali toho pocitu, který nás oba pohltil, tohle je to místo, které jsme hledali.
